ZÁVODY

Úvod

Ctěla bych vám říct pár věcí úvodem ....

tady ta oblast stránek tedy ZÁVODY konkrétně,bych chtěla věnovat poípisu dění závodů...

Tato stránka však bude obsahovat i několik wordovských souborů,kde bude například rozpis závodů na tento rok atd...

K tomuto okruhu bude k dispozici i komentář - tedy kolonka na vaše názory...

Za každý Vámi vložený komentář předem děkuji

Na každou Vámi vloženou připomínku se budu snažit co bejdříve odpovídat

MČR 2008 a mezinárodní závody              17. - 19.10  2008

Hned co jsem se dostala do správných kolejí s novým koněm ROBERTEM na jízdárně v Ondřejově ( Mluvím asi o  prvních 2 měsících strávený v Klubu Kvítek) mi trenérka oznámila,že 17. - 19. 10 jsou mezinárodní závody v paradrezúře. Musím se přiznat koukala jsem na ní opravdu vijeveně ...

Ten čas mezi tím co mi oznámila,že se konají závody a tím než nastali jsme pilně trénovalia já se seznámila s pojmem KÝR - úloha na hudbu vysvětlila mě klidným hlasem trenérka..."hm" řekla sem si a dala se do toho s nejmenší představou jak to bude vypadat,protože jediný rádio bylo u nás doma a tak jsem si alspoň u té hudby kreslila úlohu na papír.... máma si myslela,že mi to pomůže v představivosti a tím pádem to pak na závodech budu mít lehčí ... ale neměla jsem ( sakra už zase předbíhám)

Meli jsme asi 14 dní do závodů a tím pádem poslední čtiři tréningy a já začala být nervozní ... pořád jsem se trenérky na něco ptala a ona mi stále klidně odpovídala a to mi pomohlo...

poslední tréning

Z posledního tréningu  jsem měla docela strach přišlomi jako kdybych zhola nic o koních nevěděla .... tréma se ozvala řekla jsem si mrzutě,ale po chvíli jsem jí stratila,protože mi trenérka řekla jak to bude probíhat od začátku až do konce. Pak jsme se dali do práce projeli jsme si asi dvakrát KÝR a jednou úlohu základní. Docela jsem si už byla po tréningu jistá a tak jsem začala doufat,že to dopadne dobře...

PÁTEK

Od rána jsem byla nesvá,ale zároveň  jsem se na závody těšila... na CÍSAŘSKÝM OSTROVĚ  jsme měli být už v 8:45 a vdevět měla začít lékařská prohlídka na které jsme nesměli chybět.

Když jsme tak tedy s mámou dorazili uviděla jsem kamarádku jak stojí se svojí mámou nakraji u stěny a pozorujou průběh prohlídky a tak jsem se k nim přidala... mezi našemi koňmi (z ČR) byli i koně z německa atd... a všichni byli krásně naleštěni a jejich hříva spletena do drdůlků ... stejně jako měl i můj Robert a kamarádky Buráček. Robert si to nakráčel do obdelníku a poslušně dělal to co po něm chtěli,bylo však na něm vidět,že není uplně ve své kůži ( což nebyl znás tří nikdo). Robert prošel bez potíží stejně tak i jeho kamarát Buráček.

Po veterinární kontrole jsme měli chvíli volno a protože hala nebyla vytápěná docela jsem,byla za tuhle přestávku vděčná a zelezla si s mámou a kamarádkou do restaurace ,kde jsme si dali horkou čokoládu ....

Po horké čokoládě jsme se odebrali zpět do haly kde jsme měli každá 20 minut na to,aby jsme si to s koněm projjeli a skusili si naše úlohy .... a já si konečně mohla vyskoušet ten kýr na hudbu opravdu na koni ... ovšem dopadnul katastrofálně trémou jsem celá skoprněla a zmotala pořadí cviků ... což při kýru nevadí ,ale já se pro začátek snažila to jet v daném pořadí jak jsem see to doma a na jízdárně v Ondřejově učila ... no nic snad přístě skonstatovala jsem si v duchu sama sobě... Po své dvaceti - minutovce na koni jsem se ještě chvíli s kamarádkou a mamčou koukala na ostatní jezdce a pak sem jela domů,kde na mě čekal obídek...

 večer

Tento víkend jsem trávila s tátou a taky mě tedy na závody  doprovázel s celou jeho rodinou ( Martinou a malou čtyřletou sestřičkou Luckou,která se mě celý páteční večer ptala jestli mě Robert zlobí nebo je hodnej a jestli mě už někdy vyhodil ze seedla). Ano,odpověděla jsem ji a to byl impul pro další příval otázek...

Začalo mi být špatně a cejtila jsem,že na mě neco leze,ale nepřipouštěla jsem si chřipku třeba je to jen projev nervozity,který u mě byl velmi známí a nikdo by se mi nedivil,protože mě lidi kolem v tomhle velmi rychle prokouknou. S klidem jsem se vydala do obíváku pro papír a  tužku,abych si to zopakla ještě jednou a získala co největší jistotu.

Spustila se mi rýma a mě to přestalo být jedno koukal z toho pěkný průšvih nemohu přeci nezávodit teď když už jsem připravena a tak jsem se rozhodla,že si to pojistim změřením tepploty .Podle teploměru jsem neměla ani nejmenší teplotu a tak sem nakonec s klidem usínala zachumlaná v posteli,uklidňující se sama sebe.

SOBOTA - hlavní úloha

Vzbudila jsem se v 5 ráno a nemohla jsem znovu usnout,čekala jsem 2 hodiny než jsem měla vstávat. Když jsem to tak přemítala proč jsem se vzbudila tak brzi dostalo se mi rychlé odpovědi v žaludku mi zakručelo a celý  se mi stáhnul - to je ono vzbudila mě čistá nervozita. Nebylo  to jediné co mě v té době tráúilo,trápila mě víc teplota,která by stoprocentně,byla prokazaatelná teploměrem žádný falešný pocit,ale krutá pravda... vlezla jsem si na vozík a protáhla se a  přitom přemítala možnosti jak se zbavit teploty.. Konečné rozhodnutí padlo jet do koupelny a schladit si žíly na rukou. Když jsem pak přijela do chodby zjistila jsem,že se v kuchyni svítí ... byl to táta,který si dělal kavu a k snídani baštil chleba s marmeládou a tak jsem se k němu přidala. Po jídle jsem se vydala do pokoje kde už na mě čekali rajtky,perka,sako a triko s vázankou.Než jsem to na sebe všechno navlíkla a sehnala kapesníky ,byla hodina a půl pryč nasadila jsem si kabát a jeli jsme všichni na Císařský ostrov.

Když jsme tam dojeli bylo vvše v plném proudu naše závody začínali sice v 11 hodin,ale všichni už tu byli. Chvíli jsem čekala na svého koně a trenérku a  pak mi zbývalo se jen dostat do sedla (což je u mě problém na tréningu se mi někdy stane,že vypadne třmen z pojisky a spadne na zem,tady se mi to však nestalo... naštěstí) a už  jsem se vezla. Mím úkolem v té chvíli bylo zviknout si na koně a an na mě a oppacovat ho...

Když už byl zahřátý,vydala jsem se do haly kde měla za chvíli jet má kamarádka Nasťa a protože její kůň je klidnější,když je v blízkosti Robert (jeho kamarád) tak jsem tam musela být u ní,když jelaa musím uznat šo jí to moc dobře... po ní byl na řadě nějaký němec a pak já...

A už je to tu ...

Přiěla jsem na řadu já ... byla jsm celá vyklepaná i kyž jsem se snažila se soustředit na koně a rovnat se bv sedle .... můj první závot v životě na koni

Nedalo se nic dělat než jed nedalo se už couvnout a tak jsem jela. Vjela jsem do obdelníku,bylo to tam vše jiné než na co jsem,byla dosud zvyklá dostávaly mě do rozpaků asi nejvíce nízké plůtky za kterými byly orientační písmena a středová čára nebyla skoro vydět (i když se je moje trenérka snažila vyšlapat) šedý vnitřní písek,který je určen jen pro vnitřní prostory pod střechou mi vůbec nepřišel vhpdný,ale snad jen pro mě. Koukla jsem se smerem k lavicím v bodě C - naproti vchodu na obdelník kde sedí hlavní rozhotčí... jeho místo bylo prázné což pro mě znamenalo ,že mám více času na to abych sebe a koně uklidnila (Robert pořát skláněl hlavu a zase jí zvedal jako by se ukláněl což je projev nervozity a napětí. několikrát jsem si obešla halu kolem do kola,do té doby než zasvonil signální zvoneček,ktwrý hlásí,že můžu začit ... znervozněla jsem,ale nakonec jsem se z A vydala do X v tom bodě jsem se zastavila a kejvla hlavou a usmála se ,pak jsem se rozešla a zamířila jsem si to do C a tam na levou ruku, v H jsem si lehla na krk koně a povolila mu otěže (volný krok) K jsem si ho vzala znovu na otěž a jela do A kde jsem se zastavila na pět vteřin místo toho mi však Rober začal couvat no nic doufám,že mi to nestrhnou moc bodů pomyslela jsem si a vydala se do F tam jsem udělala velký kruh. poté následovala cesta do B v něm jsem udělala půlkruh a po střetnutí v X jsem se vydala do E kde jsem jela na pravou ruku a v H jsem udělala velký kruh. Po dlouhé stěně jsem si došla až do M kde jsem se dala na diagonálu do K a pak jsem zakončila úlohu tím,že jsem jela z A do X kde jsem se zastavila a kývla hlavou.

 Po dokončení úlohy jsem si nepopsatelně oddychla a vydala jsem se z obdelníku... potěšilo mě,že mě obdařili zatleskáním. Sice mi nezmizela nervozita,ale bylo to znát,že jsem už dojela. Robert okamžitě po vyjetí z obdelníku si odfrkl a já ho popleskala po plecích a on se mohl vydat za jídlem do stáje...

VEČER - a jéje... tréma a strach

Musím přiznat,že jsem se trémy za celý den zbavila asi tak na 15 minut,

Po dojetí úlohy mi bylo blbě protože jsem si ráno vzala tlumící prášky a ty  prestali večer fungova,takže se mi teplota obratem vrátila... táta mi dal další abych usnul,bylo mi tak blbě,že jsem se modlila abych mohla ten závoddokončit napřed jsem si řikala: "to je jasný,že pojedu a za pět minut sem řikala opak ... moc jsem tomu nevěřila že to dojedu a tak jsem kamarádce ze závodů (Nastě) napsala,že aby pohladila Roberta za mě jestli-že nepřijedu. Pak js jsem si lehla do postele a usnula jako špalek.

NEDĚLE  - KÝR

Ráno aneb co mám dělat?!

Vzbudila jsem se a hned co jsem otevřela oči jsem si uvědomila,že mám teplotu .... do očí se mi dostali slzy nesmím to přece jen tak vzát to nejde!! řekla jsem si a šla se ochladit pod ledovou vodu... hned jsem vyděla,že mi je líp a že mi teplota klesá. Pak  jsem šla do kuchyně kde byla už Martina a táta a popíjeli kafe a snídali... ahoj vyhrkla jsem oba se na mě okamžitě podívali a táta řekl : JJe ti blbě žejo? nedalo se nic dělat a řekla sem mu to jo je mi blbě a dost! ale ja chci jet na koně a dojezdit t... no tak zavoláme,že ti je blbě a hotovo ne?? řekl táta a pak a mohla by si jet teda?? No když mi dáš prášek tak jo.. moje naděje svitla.. táta mi dal prášek a já se šla oblíkat

závodím!!

 bojím se,ale sem štastná...

Ano sem tu! vyhrkla jsem na tátu a ten se na mě nechápavě podíval... no nic rekla jsem si a vylezla z auta.. už jsem nebyla tak nervozní jako předešlej den a tak to bylo v poho. Znovu jsem se po chvili ocitla na opracovišti,znovu sem jela na koni znovu jsenm závodila. Napřed jsem jela do hali aby mohla kámpška odzávodt s Buráčkem a znovu jim to šlo velmi dobře.. pak byl na řadě nějáký němec a pak konečně já.

Tentokrát jsem vjela suveréně do obdelníku a čekala na hudbu hudba se rozjela a já jela jako první do X kde jsem pozdravila a přímou čarou si to namířila do C. Zde jsem jela na levou ruku do H a v něm jela diakonálou změnit směr do F zde jsem udělala jeden 10 a v něm jeden 8 metrový kruh  vrátila jsem se do Fa jela znovu do H. V bodu H jsem udělala to samé 10 a 8 metrový kruh a znovu se vrátila do F. V F jsem jela na A a pak na K v K jsem udělala volný krok do H a po stěně si to zamířila do B a v nšm jsem udělala zmenu smeru obloukem a jela po středové čáře.

Takhle vypadal můj první závod v paradrezuře...