Postroje – jaké?

Předem, než něco začnu popisovat, bych chtěla říct, proč toto téma. Dost často na nejrůznějších webech v diskuzích apod., čtu dotazy typu: Jaký postroj na ....? nebo: Jak změřit velikost postroje, chomoutu? A mnoho dalších podobných. Lidé se pídí po kdejaké informaci a na internetu jich opravdu moc není, snad víc je toho napsáno v knihách (např. Chov koní a další). Takže třeba tohle někomu pomůže se v tom trochu vyznat a rozšířit si svoje znalosti.



POSTROJE URČENÉ PRO ZÁPŘAH (tedy tažné postroje) se dělí na:

 chomoutové – těžké,
 chomoutové anglické - kočárové
- poprsní – uherské

U chladnokrevníků se při zápřeži používají snad nejčastěji chomoutové těžké postroje, tedy laicky řečeno chomoutové postroje.

Tyto se skládají z chomoutu, chomoutové podušky nebo-li tak zvaného polštáře, pobočnic s háky umístěnými na chomoutu, náhřbetníku, podpínky a držáku. K tomu všemu ještě patří vozové uzdy nebo vozové ohlavy a opratě. Postroje mohou zdobit tzv. darmovisy (někdy nazývané šlahouny), které jsou připnuty jedním koncem k chomoutovému kroužku a druhým koncem k náhřbetníku.

Chomouty mají obvykle dva tvary: se špičatou stříškou - tzv. špičák, používaný v Čechách nebo s kulatou stříškou používaný na Moravě.
1) Chomout má dvě části: chomoutové tělo, vyrobené z kůže a vycpané slámou případně žíněmi, a kleštiny přizpůsobené tvaru chomoutu, jenž jsou vyrobeny z jasanového nebo bukového dřeva.
2) Chomoutová poduška je zhotovena ze lněného plátna a je vycpaná žíněmi a koudelí, obyčejně bývá i prošita. Má za úkol vsáknout koňský pot a ochraňuje ramenní klouby, kohoutek a dýchací trubici před přímým tlakem. Je důležité ji proto udržovat v dobrém stavu a suchou, aby plnila svůj úkol.
3) Náhřbetník udržuje pobočnice ve správné poloze. Je vyroben z kůže. Na vnější straně bývá zdoben velkou sponou, která zároveň slouží k přizpůsobení velikosti. Na některých náhřbetnících bývá ještě přišit polokroužek pro upevnění podocasníku a řemínek ke svázání a připevnění pobočnic.
4) Podpínka je dvojitý kožený řemen, který se pomocí přezky zapíná pod hrudí koně. Podpínka musí být aspoň natolik volná, aby nad ni šlo vsunout zavřenou pěst.
5) Šlahoun (darmovis) je vždy umístěn na vnější straně postroje, spojuje chomout a náhřbetník.
Podocasník - hlavní význam spočívá v udržení chomoutu na místě, skloní-li kůň hlavu. Nemusí být vždy používán.(na obrázku chybí)
6) Držák, náojní řetěz nebo náojní řemen spojují koně s ojí pomocí náojního kruhu. Jejich délka by měla být taková, aby pobočnice nebyly prověšeny a při couvání nebo brzdění rozporky nenarážely koním do zadních nohou.
7) Pobočnice, postraňky jsou k chomoutu připevněny buď pevně nebo děleně pomocí háku -někdy nazývaného hašpa (zobrazeno na obrázku) a očka, které se nasadí na hák.
Udidla se mohou používat libovolná. A to jak kroužková udidla tak i páky.


Chomoutové těžké postroje se používají při těžké zápřeži v lese, na polích a ve vinohradech a dříve při přepravě těžkých nákladů pomocí koňských potahů. Dnes je možno je také vidět při výstavách koní, v reklamách pivovarů a nejrůznějších přehlídkách (např. v Německu).

Při pořízení chomoutu vyvstane jedna a dosti důležitá otázka:“Jak změřit velikost krku koně a pak zjistit velikost chomoutu?“
Na měření velikosti krku existuje speciální míra, ale tu v dnešní době málo kdo vlastní. Jinak ji lze změřit i za pomocí obyčejného metru, třeba dřevěného; který se koníkovi přiloží kousek nad kohoutek a pak podél krku dolů. Měl by mírně přesahovat přes dýchací trubici koně - tak se dá zjistit přibližná délka. A přibližná šířka tak, že se přiloží metr na prsa koně a od nejširšího místa krku se k metru vede kolmice. Ovšem nejlepší a nejzaručenější metodou je možnost si někde vypůjčit a vyzkoušet chomout přibližné velikosti ke krku koně. Dosti často totiž záleží i na tvaru chomoutu.
Velikosti chomoutu se udávají v délce a jsou uvedeny v coulech. Coul je speciální míra určená k měření délky a šířky chomoutu. Jeden coul je asi 2,6cm.





A jak změřit velikost chomoutu?
Délka chomoutu se měří bez podušky tak, že chomout otočíme zadní částí, metr přiložíme do špice chomoutu a podélně změříme vnitřní rozměr - tedy délku chomoutu.
Šířka se měří zepředu a to mezi háky = nejširší vnitřní rozměr chomoutu.






Zbývající dva typy postrojů se používají především v lehké kočárové zápřeži. Při zápřeži chladnokrevných koní se využívají velmi málo.


Chomoutové postroje v anglickém stylu

Anglické chomoutkové postroje využívají plně tažné síly koní a jejich rychlosti. Anglický styl zápřeže je elegantní.

1) Chomoutek má kožené tělo vycpané srnčími chlupy a přizpůsobené tvaru krku koně. Na těle jsou vytlačené rýhy pro kleštiny. Spodní část chomoutku je širší, horní je užší a opatřená dečkou.
2) Kleštiny tvoří dva ocelové pruty, které jsou dole spojeny a je na nich navlečeno držákové oko. Nahoře má každá kleština oko pro navlečení stahovacího řemínku, kterým se kleštiny stahují na chomoutku.
3) Pobočnice, postraňky jsou k chomoutu připevněny buď pevně(zobrazeno na fotografii) nebo děleně přípojkou.
4) Náhřbetník se skládá z komory náhřbetníku, polštářku, podpínky se zápinkou. Na náhřbetníku jsou dva opraťové kroužky, háček na přímidla a polokroužek pro podocasník.
5) Podocasník tvoří řemen se smyčkou na jednom konci, která se navléká koni pod ocas a druhým koncem opatřeným přezkou, která se zapne do polokroužku na náhřbetníku.
6) Podhrudník probíhá od kleštinové spojky mezi končetinami koně a je navlečen na podpínce.
7) Držák je buď kožený nebo kovový, případně řetězový. Připojuje koně k oji.
8) Postrojová ohlávka neboli uzda má mít kulaté náočnice.
Přímidla nebo tzv. vzpřimovací otěže slouží k dosažení stejného držení hlav koní. Vedou od kroužků udidla po stranách lícnic k háčkům na náhřbetníku.(na fotografii chybí) Dnes se už běžně nepoužívají.




Postroje poprsní (uherské)
Poprsní postroj nemá chomoutek a používá se hlavně tam, kde nejde o těžké vozy a náklady. Má tu výhodu, že je levnější než postroj chomoutový. Jeho další výhodou je snadná přizpůsobitelnost velikosti koně. Přepnutím zápřezek lze postroj lehce přizpůsobit na malého či velkého koně. Proto se používá hlavně tam, kde se často mění velikost koní. Také při zapřahání mladých koní je výhodnější používat ze začátku poprsních postrojů, protože se kůň do nich lehčeji strojí, a v případě nehody se poprsní postroje snáze rozepnou a sundají než postroje chomoutkové.
Jeho nevýhodou je, že poprsnice, za kterou kůň táhne, spočívá zpravidla nesprávně na ramenních kloubech, při tahu svírá a působí rušivě. Těžšímu koni ubírají poprsní postroje dojmu na mohutnosti; proto chceme-li, aby spřežení působilo mohutnějším dojmem, nepoužíváme nikdy postojů poprsních. Postroje poprsní se liší od chomoutových tím, že místo chomoutku mají tzv. poprsnici.

1) Poprsnice – je široký, silný, dvojitý řemen, který probíhá vodorovně přes prsa koně a na koncích má silné kovové přezky pro zapnutí postraňků. Poprsnice nahrazuje zároveň pobočnice u poprsních postrojů. Poprsnice musí na prsou koně správně ležet. Její spodní strana musí ležet ještě nad ramenním kloubem, aby nerušila jeho pohyb; horní strana však nesmí tlačit na průdušnici, neboť jinak koni vadí v dechu, a to zejména při větším tahu.
2) Nákrčník – má za úkol přidržovat poprsnici ve správné poloze. Připojuje se vpředu zápřezkou k poprsnici, jde přes kohoutek koně nahoru přes krk a probíhá zase k poprsnici, ke které je zase připevněn zápřezkou se zápinkou. Popínáním zápřezek lze měnit polohu poprsnice. Někdy místo jedné zápřezky bývají dvě, které se před kohoutkem spojují. V horní části nákrčníku bývá kroužek, kterým probíhá oprat‘.
3) Náhřbetník – se skládá ze sedélka, podbřišníkové zápinky a ze dvou dalších zápřezek a zápinek. Náhřbetníkové sedélko je tvořeno kovovou kostrou, která je potažená kůží; dole je sedélko vycpáno a svým tvarem přizpůsobeno hřbetu koně. Do kostry sedélka jsou zašroubovány dva kroužky pro opratě a nahoře je jeden háček pro vzpřimovací otěž. Na nejhořejší části sedélka je směrem dozadu další kovové očko pro podocasník. Shora je všita do sedélka další část náhřbetníku; podbřišník složený ze dvou částí, z nichž jedna je delší a ukončena přezkou, druhá kratší je tvořena zápinkou umístěnou vždy na vnější straně ( jako u podpínky ). Zápinka je tedy u náručního postroje vpravo, u sedlového vlevo.
4) Podpínka – je asi 90-100 cm dlouhý a 2-3 cm široký řemen, který se skládá ze dvou částí, na konci první je přezka s posuvkami. Druhá část podpínky je tvořena zápinkou, která je zase přišita k očku druhé kovové přezky pobočnice. Zápinka podpínky je vždy na vnější straně postroje, tedy u náručního vpravo, u sedlového postroje vlevo. Podpínka musí být u anglických postrojů utažena.
5) Podhrudník – je řemen, táhnoucí se od středu poprsnice mezi předníma nohama a vzadu se připojující na podpínku koně. Vpředu mívá zrcadélko.
6) Podocasník – je dvojitý řemen, dlouhý asi 110-130 cm. Jedním koncem je připevněn k oku náhřbetníku a druhým koncem opatřeným smyčkou se navléká pod kořen ocasu koně. Smyčka bývá zesílená. Asi uprostřed podocasníku je přezka, kterou se reguluje jeho délka. Podocasník přidržuje náhřbetník ve správné poloze.
7) Nákřižník – je nosný řemen postraňků a probíhá svisle od beder koně dolů k postraňkům, které udržuje ve správné poloze. Jeho délka se dá regulovat zápřezkou. Nákřižník se používá jak u zápřeže poprsní – uherské, tak u zápřeže chomoutkové. U poprsní zápřeže na nich často bývají ozdoby.
8) Postraňky – jsou 2 – 2,5 m dlouhé a 3 – 4 cm široké kožené řemeny, sešité z trojité kůže, aby byly co nejpevnější. Na jedné straně mají dírky k regulování délky postraňku a slouží k zapnutí do přezky náprsnice, na druhé straně kolébku, tj. kovový ohnutý čtverec pro vytvoření pohyblivého oka , kterému se říká zápřezný kruh. Tímto kruhem se zapíná postraněk do rozporky.
9) Udidlo – patří k zápřeži poprsní uherské kroužkové.
Náočnice – (na obrázku chybí ) bývají u poprsních postrojů hranaté, ale je přípustná i ohlávka bez náočnic.




OPRATĚ

bývají kožené či popruhové a jsou opatřeny přezkami pro zapnutí k udidlům.
Dělí se na anglické křížovky a vídeňské opratě.

Anglické křížovky:
Skládají se ze 2 opratí, z nichž se každá opět skládá s opratě vnější, která bývá delší, a opratě vnitřní, čili křížovky, která je kratší. Šířka opratí bývá 20 mm (18-22 mm) a délka opratě vnější 4,30 m a vnitřní 3 m. Tato délka opratí je odpovídající pro spřežení střední velikosti při délce oje 2,80m. Přední díl vnější otěže (myšleno od huby koně) měří 2,10 m a v tomto místě je přišita k vnější otěži posuvka, kterou probíhá vnitřní oprať- křížovka. Ve vzdálenosti 80 cm od této pevné posuvky je na vnější opati střední dírka z jedenácti. Do těchto dírek je možno zapínat zápřezku, ke které je přišit konec vnitřní opratě – křížovky. Jedenáct dírek na vnější křížovce slouží k přepínání, a tím ke zkracování, nebo prodlužování vnitřní opratě – křížovky. Dírky jsou od sebe vzdáleny 4 cm. Poslední třetí část vnější opratě je dlouhá 140 cm, podle potřeby i delší. Jeden konec vnější opratě(přední, směrem k hubě koně) je ukončen zápřezkou s posuvkou a zápinkou, druhý konec opratě je tvořen zápinkou, u levé opratě zápřezkou k sepnutí obou opratí.
Vnitřní oprať – křížovka je dlouhá 3 m a na předním konci je ukončena vnější zápřezkou s posuvkou a zápinkou k zapnutí do udidla koně, kdežto na druhý konec křížovky je zašita přezka, kterou se zapíná křížovka do vnější opratě. Tato přezka je buď dvojitá, nebo jednoduchá. Pokud je jednoduchá, musí být před ní posuvka, aby se přezka při povolení opratí nerozepínala. Při jízdě se drží opratě tak, aby tyto přezky byly vždy nahoře. Křížovka dále probíhá pevnou posuvkou vzdálenou 80 cm od přezky ( je-li zapjata ve střední dírce ), a to tak, že zůstává pod opratí vnější. Vnější oprať je vždy nahoře, a křížovka zůstává vždy dole. Přezky jsou od kočího vzdáleny na dosah ruky, tedy tak daleko, že je kočí může z vozu přepínat.
Patří k anglickým kočárovým postrojům.

Vídeňské opratě:
Těmto opratím se také říká uherské a používají se u poprsních postrojů. Jejich délka záleží od velikosti koní. Při délce 450 cm vnější opratě je vnitřní oprať dlouhá asi 430 cm. Vnější průběžná oprať má ve vzdálenosti 290 cm od huby koně střední dírku a od ní na každou stranu 5-8 dalších dírek. Na konci je jedna průběžná oprať opatřena přezkou, druhá zápinkou. Vnitřní oprať – křížovka má ve vzdálenosti 200 cm od huby koně přišitou posuvku, kterou probíhá vnější průběžná oprať, a ve vzdálenosti 300 cm má střední dírky z celkového počtu 17 dírek.
Dírky opratí jsou opatřeny čísly. Zbývající konec v délce 130 cm je opatřen posuvkou, kterou je tato křížovka navlečena na oprať vnější. Obě opratě jsou spojeny tzv. žabkou – to je přezka zašitá do kousku kůže s dvěma posuvkami. Přezka a obě posuvky drží opratě pohromadě.
Opratě mají u huby koně šířku 22 mm, směrem dozadu se zužují a v ruce kočího mají šířku 18 mm. Na koncích huby koně mají všechny opratě zápinky se zápřezkami pro zapnutí opratí do udidla. Vnější oprať průběžná je nahoře, vnitřní oprať- křížovka probíhá pod opratí vnější.
Od opratí anglických se liší opratě vídeňské tím, že jsou dvojité a dvojitě probíhají i rukou kočího, a to jak oprať vnější, tak i křížovka.
Někdy, zvláště pro jízdu s temperamentnějším spřežením, se upravují žabky do tvaru podélných ok k navlečení prstů a k pevnějšímu ovládání koní.
Patří k uherským poprsním postrojům.








Zdroje pro ověření informací – speciální zootechnika – chov koní.
Zpracovali Michaela Olbertová a Anna Kotková
Korekci a úpravy provedla Ludmila Jurčíková
Fotografie poskytli Kateřina Filipi, Michaela Olbertová, Anna Kotková
 

Bohužel ne. Ze svých zzkušenosti po 9.letech plavání že jsem ještě sama zažila 2.start,který byl tedy stále povolený dva roky na to už tohle pravidlo vyškrtli mezi dovolenými a dali jej na stranu zakázaných...

Bohužel to tedy niní funguje jako přestupek proto následuje neodvratná diskvalifikace. Pokut by jste však šli tento rozsudek pozastavit máte povoleno zajít za rozhodčím do 30 minut po startu