Smlouva s vodou
Smlouva s vodou
začátek není vždy koncem....
je to asi 8 let co jsem poprve ponořila své tělo do studenější vody s úmyslem to někam dotáhnout. Bylo to tákové neviné smočení jak já řikám ale teď pomalu zjišťuju že jsem tím neviným smočením v bazénové vodě uzavřela s vodou jakousi smlouvu na neurčito a to se pak stalo určitým. Určilo mě to v životě časoví limit kdy mohu dělat aktivity deního rázu jako třeba učit se,být na počítači a kdy mám opustit domov a jet na plevecký bazen a tam si povídat s vodou.
Voda mě učí
Ale nědy je to o nervy...
Vodu mám moc ráda to je ovšem vyditelné už v úvodu. Je ale pravdou že se mi někdy do té vody i přes tu věrnost co si s vodou prokazujeme už roky nekdy skrátka a dobře nechce vlést. Ona je totiž studená někdy tak,že se mi udělá husina a pak je to samé tiché přemlouvání a domlování které sama se sebou vedu,když je mi taková zima .Proto jsem někdy vděčná že z ní po hodině vylezu. Voda mě toho naučila hodně třeba jak si pořádně a s radostí zaplavat a nemáchat rukama a přitom stát na místě. Užívat si rychlosti (aspoň podvědomní) užívat si toho krásného mokra hlavné a hlavněmít hodně trpělivosti.
Díky vodě jsem se seznámila s mnoha kamarády
Díky tomu je na soustředěních a závodech tolik legrace!
Ano je to pravda díky vodě jsem se seznámila s mnoha lidmi,kteří doteď jsou mími velkými kamarády jako například moje nejlepší kamarádkou je Tereza Skalitská s kterou jsem se seznámila na začátku mého stálého plavání na Strahově.
Díky velké aktivitě kontaktu jsem zažila a poznala spoustu věcí.
Koncerty skupiny Bedna odložených hraček.
Že zábava pro postižené není jen ta pasivní (bowling s vozíky)
atd.
