Pro Arnyho

VÍC JAK PŘÁTELSTVÍ A STÁLE NE LÁSKA¨

Mluvím-li o svých plaveckých začátcích mám v hlavě stále nekonečné množství příhod a vtípků.

Avšak ta nejpozoruhodnější příhoda se vztahuje k začátkům dojíždění na Karlovarský pohárek.

Ten den,bylo nádherně. Slunce prostupovalo okny bazénu a odráželo se zpět od hladiny,která v té chvíli ,byla neklidná a přelévala se z jedné strany na druhou narážejíc do krajů. Když jsem zrovna nebyla neřadě,sedla jsem si k oknu zády a pozorovala právě onen jev,který se neustále opakuje.

Bylo mi hezky stejně jako bylo venku. Co se týče mého okolí hučelo jako roj neklidných včel.

Už je to tak dávno,že jsi nevzpomenu co jsem vlastně plavala za styly a kolik metrů. Nevím,pamatuji si na nervozitu,která mě na závodech provází i dnes a napjatou náladu,která tam vládla po celý den.

Po náročném dopoledním programu se konečně uvolili nám dát kousek klidu na jídlo. Na tuhle část si naopak vzpomínám až moc dobře. Vyšli jsme ven před bazén,kde nás ihned osvěžil vánek na který jsem se už dlouho předtím těšila.Terasa,kde jsme teď stáli byla z jedné strany obehnána nízkou zídkou hnědo-šedé barvy na které seděl jakýsi kluk s přiděleným balíčkem plným jídla v klíně.Pozdravila jsem ho,ale on se ani nehnul ani neozval na odpověď. Asistentka mi pomohla vylézt vedle něj.Znovu jsem ho pozdravila,zase nic jen zamračeně a smutně koukal před sebe a pojídal konec bagety s nevelkou chutí. Přestala jsem se snažit,ale musela jsem sama pro sebe uznat,že přesně takhle si představuji prince z pohádky.A to on opravdu byl. Hnědé vlasy s kterými si v té chvíli hrál nezbedný větřík a oči mě upoutali nejdřív ,pak vše ostatní. Zvědavě jsem si ho prohlížela,ale přitom jsem dávala dobrý pozor,aby on si nevšiml právě toho zvídavého pohledu. Povedlo se mi to.

¨Odjela jsem z pocitem štěstí i když ne z medaile,ale z toho kluka,kterého jsem viděla maximálně štvrt hodiny.

¨

Uplynulo několik let,když jednoho dne mi nejlepší kamarádka řekla,že mě dá do konverzace s nějakým Arnym. Byla jsem ráda že poznám nového kamaráda a tak jsem ihned souhlasila. Spojila nás… až po nějakém tom čase co jsem si psala s kamarádem své kamarádky jsem poznala,že je to právě ten kluk,kterého jsem před několika lety viděla poprvé a na několik dalších let i naposled.

Byl to on ten kluk „vysněný princ z pohádky. Teď to bylo však jinak .Začali jsme se poznávat a vést plynulou konverzaci až jsme po několika měsících se stali dobrými kamarády. Začali jsme si pomáhat,radit a uznávat názory toho druhého.

Ten kluk,který mi byl tehda cizí se stal velmi blízkým a potřebným….

Tady končí můj krátký příběh,který mi zel až doteď v paměti a nechci ho nikdy zapomenout!

Děkuji ti Arny jsi pro mne víc než kamarád,jseš můj učitel. Trpělivosti,pochopení a nakonec i lásky,ale ne té povrchní,ale té nejhlubší co se ukrývá jedině tam u srdce…