Úvodní stránka > Baškirský kůň-Bashkir Curly

Baškirský kůň-Bashkir Curly

zdroje:

Horses-Online.cz

Obrazová encyklopedie koní

Jezdectví - únor 2002

Američtí koně snů

Obecně:

Baškirský kůň je jedním ze stepních a horských plemen severní Eurasie. Podobá se kazašskému koni a jeho podtypům adajevskému a džabemu i sibiřskému burjatskému koni. Všichni tito koně nejen přežívají, ale přímo vzkvétají v mimořádně drsných podnebních podmínkách. Stejně jako v dobách, kdy ještě nebyli zkroceni, žijí po celý rok ve stádě na pastvinách. Tito koně zřejmě patří k těm, kteří zdomácněli nejdříve a jejichž domovinou je původní oblast, kde žili divocí koně. Sahá až do černomořských a kaspických stepí na jihu po obou stranách Uralu daleko na sever. Baškirský kůň nepochybně vznikl v Baškirii, oblasti kolem jižních svahů Uralu, snad už v době předhistorické. Jeho pozoruhodné kvality přilákaly v 19. století pozornost chovatelů. Kolem roku 1845 vznikla chovatelská střediska, kde se tito koně chovali pro zemědělské účely, a to nejen pro práci v zápřeži pod sedlem. Současně se chovatelé snažili zvýšit produktivitu stáda i při výrobě masa a mléka i dalších produktů, které Baškirové tradičně od svých koní získávali. Vzdor těžkému životu produkují baškirské klisny velké množství mléka. Průměrná klisna dává za jedno období laktace (7-8 měsíců) až 1500 litrů mléka, a ty nejlepší produkují až 2700 litrů. Většina z tohoto množství se využívá k výrobě mléčných produktů, hlavní podíl připadá na výrobu kumysu, alkoholického nápoje stepních kočovníků, který se podle někdejších sovětských znalců vyznačuje mimořádnými hodnotami dietetickými a léčebnými.

Charakteristika:

Baškirský kůň má dva typy, horský, který se hodí k jízdě, a poněkud těžší stepní. Baškir měří v kohoutku 132 - 142 cm, má široký trup, kratší dostatečně kostnaté nohy. Krk tohoto podsaditého koně je krátký, silný a masitý. Hlava se často popisuje jako masivní. Hlavním znakem tohoto plemene je hustá, zkadeřená srst a mimořádně bohatá hříva a ocas. Ze srsti se vyrábějí pokrývky a šaty, jež mohou podle amerických zdrojů používat i ti, kteří jsou normálně na koně alergičtí. Koně jsou velmi snášenliví, klisny se klidně nechávají dojit, snášejí i dočasné oddělení od hříbat a hřebci nebývají agresivní. Ve stádě zřídka dochází k tvrdým šarvátkám. Při tom ovšem baškir není ani měkký, ani bázlivý, je to kůň odvážný a odolný, mimořádně vytrvalý a všestranný.

Baškirové jsou obvykle ryzáci, někdy s tmavší, ale ne černou hřívou. Také kopyta jsou poměrně světlá, nikdy ne černá. Poměrně vzácně se objevují plaváci nebo dokonce bělouši.

Využití:

Baškirský kůň slouží jako horský soumar, jezdecký i tažný kůň. Chová se však i pro mléko, srst a maso. V Rusku se používal k tahu poštovních vozů, hlavně na Sibiři.

Chov:

Baškir se chová po celém světě, v USA pod jménem Bashkir Curly.

Americký baškir

Americký baškir je středně velké postavy a má poměrně malou hlavu, rovné nohy, silná kolena, kulatou záď a silné plece. Baškir má neobvykle vysoký podíl červených krvinek a některé vlastnosti zdědil z primitivních koní. Kopyta má téměř dokonale zaoblená a silná. Hříbata se rodí s hustou kudrantou srstí a kudrlinky mají v uších či dokonce na řasách. Zajímavé je, že tito koně v létě přicházejí o hřívu a ohon, ty jim znovu narostou v zimních měsících. Mají příjemnou povahu a přirozenou inteligenci. Kromě klusu a cvalu, jsou někteří baškirové schopni i fox trotu a rychlého mimochodu. Americký baškir se však od původního plemene dost liší, uchoval si sice zkadeřenou podsadu, ale jinak je to kůň vyšší, robustnější a stavbou spíše podobný quarterovi. Však také slouží jako kůň honácký a je oblíben i pro westernové ježdění.